Odhozená munice v přehradě Březová
Přehrada březová u Karlových Varů je prý plná munice, kterou odhazovali němečtí vojáci v roce 1945. Je to pravda?
AI Gemini: Ano, je to pravda. Vodní nádrž Březová je známá tím, že se na jejím dně i v okolí nachází značné množství munice z konce druhé světové války.
Jak k tomu došlo? Na jaře roku 1945 ustupovaly přes Karlovarsko jednotky německého Wehrmachtu a Waffen-SS směrem k americké linii, aby padly do zajetí Američanům, a ne Rudé armádě. Při ústupu se zbavovaly výzbroje a munice, aby nebyly ozbrojené, a přehrada Březová (dokončená v roce 1936) byla ideálním místem, kam těžkou výzbroj i bedny s náboji narychlo naházet a utopit.
Historické nálezy a čištění:
Vypouštění přehrady: Kdykoliv se v historii přehrada Březová z důvodu údržby nebo oprav povodňových vrat výrazněji vypustila (například při velkém čištění dna nebo revizích), pyrotechnici Policie ČR měli pohotovost.
Co se našlo: Ze dna a břehů byly v průběhu let vyzvednuty tisíce kusů munice — od běžných nábojů do pušek a samopalů přes ruční granáty, dělostřelecké granáty až po nevybuchlé letecké pumy a pancéřové pěsti.
Nebezpečí trvá: I po desetiletích a částečných pyrotechnických průzkumech se předpokládá, že v hlubokých bahnitých sedimentech dna ještě nějaká munice zůstává. Jakýkoliv amatérský rybolov nebo potápění s magnetem (magnet fishing) v těchto místech nese reálné riziko nálezu nebezpečného materiálu.
Tato přehrada je zanešená bahnem, je riziko tuto přehradu vyčistit z tohoto důvodu?
Ano, to riziko je obrovské a je to hlavní důvod, proč se od bagrování nebo velkého plošného čištění dna dosud ustupovalo.
Čištění nánosů bahna na Březové představuje hned několik vážných problémů:
Nebezpečí při manipulaci (mechanické otřesy): Bahno za desítky let munici zakonzervovalo bez přístupu vzduchu. Jakmile by těžká technika (sací bagry, rypadla) začala dno narušovat, hrozí, že lžíce bagru zasáhne rozbušku nebo zapalovač starého dělostřeleckého granátu či letecké pumy. Otřesy a tlakové změny mohou po letech koroze spustit výbuch.
Absolutní nepřehlednost pod vodou: V hustém kalu a bahně není vidět na krok. Pyrotechnici ani obsluha strojů nemohou pouhým okem vidět, co bagr zrovna nabírá.
Selhání běžných detektorů: Nánosy bahna dosahují místy síly několika metrů. Běžné detektory kovů mají problém spolehlivě rozlišit munici ležící hluboko pod bahnem, zvláště když je dno plné i jiného kovového odpadu.
Vysoké riziko pro pyrotechniky: Pokud by se přehrada zcela vypustila a bahno začalo schnout, pyrotechnici by se museli pohybovat v nestabilním, hlubokém terénu, kde hrozí uvíznutí, přičemž by museli ručně prohledávat tisíce kubíků sedimentu.
Vodohospodáři a pyrotechnici proto Březovou považují za velmi rizikové území. Jakýkoliv případný projekt na odtěžení sedimentů by vyžadoval extrémně drahý, pomalý a specializovaný pyrotechnický průzkum krok za krokem, často s využitím dálkově řízené techniky.
Takže dnes není velká šance, že by se tato přehrada vyčistila. Existuje nějaké řešení, jak ji vyčistit?
Šance na klasické celkové bagrování je dnes opravdu minimální — pro Povodí Ohře jde o obrovské bezpečnostní i finanční riziko. Přesto technická řešení existují a v praxi se ve světě i v ČR při podobných zátěžích používají.
Vyžaduje to kombinaci speciálních technologií a postupné metodiky:
1. Použití sacích bagrů s ultrazvukem a detektory
Namísto klasických mechanických rypadel se lžícemi, které mohou do munice narazit a odpálit ji, se využívají plovoucí sací bagry.
Sací hlavice bahno rozmělní vodním paprskem a nasaje jako silný vysavač.
Na hlavici bývají namontovány magnetometry a sonarové systémy, které dokáží detekovat kovové předměty těsně před nasátím.
2. Separační a síťovací linky na břehu nebo na pontonu
Nasátá směs vody a bahna se nevypouští jen tak někde na pole, ale trubkami se žene přes speciální prosévací linku.
Silná síta a magnety zachytí jakýkoliv pevný předmět (od nábojnic po velké granáty) dříve, než bahno odejde do odvodňovacích van.
U linky neustále dohlíží pyrotechnická služba, která zachycenou munici ihned bezpečně zajišťuje.
3. Pyrotechnický průzkum dálkově řízenými drony a ROV
Před samotným čištěním nastupuje podvodní technika — dálkově ovládaná ponorná vozidla (ROV) vybavená multisenzorovými detektory kovů a podvodním sonarem s vysokým rozlišením. Mapují dno metr po metru a vytvářejí 3D mapu Anomálií (míst, kde leží kov).
4. Postupné etapizování po mikrosektorech
Přehrada by se nečistila celá najednou, ale rozděleně na malé úseky (např. od přítoku Teplé, kde je nánosů nejvíce). Každý sektor se nejprve pyrotechnicky prověří, očistí sacím bagrem a až poté se přejde na další.
Proč se do toho tedy ještě nepustili?
Hlavní překážkou nejsou technologie, ale cena a priorita:
Náklady: Speciální pyrotechnické sání je mnohonásobně dražší než běžné bagrování.
Užitek: Pokud sedimenty zásadně neohrožují bezpečnost hráze nebo nezkracují retenci při povodních na kritickou mez, stát nemá důvod investovat stovky milionů korun do rizika.
Dokud bahno leží nehybně na dně, munice pod ním bez přístupu kyslíku a světla nikoho na povrchu neohrožuje. Řešením do budoucna tak zůstává buď lokální bodové odsávání nejkritičtějších nánosů u přítoku, nebo čekání na dobu, kdy kapacita nádrže klesne pod únosnou mez.
Ale asi u použití sacích bagrů hrozí, že dojde k explozi?
Ano, to riziko u sacích bagrů stále existuje, i když je podstatně nižší než u klasického rypadla se zubovou lžící.
Sací bagr sice materiál primárně nasává, ale aby dokázal zhutnělé bahno na dně narušit, používá v sací hlavici míchací mechanismus (rozrušovací frézu nebo vodní trysky). A právě tady vznikají hlavní nebezpečí:
Náraz frézy do zapalovače: Pokud je v bahně schovaná letecká puma nebo velký dělostřelecký granát a rotující fréza sací hlavice do nich narazí, může tlakem nebo třením aktivovat korozí poškozený zapalovač.
Ucpání a náraz uvnitř potrubí: Munice menších a středních rozměrů (ruční granáty, minometné náboje, menší granáty) může projít sací hlavicí. Pokud projde čerpadlem a narazí do lopatek oběžného kola nebo se sekne v koleni potrubí, mechanický náraz může vyvolat výbuch přímo v sacím potrubí.
Tlakové změny: Podtlak při sání a následný vysoký tlak v čerpadle mohou u staré, nestabilní munice způsobit destrukci pláště a chemickou reakci rozbušky.
Jak se toto riziko technicky snižuje?
Aby se mohl sací bagr v muničně zatížené vodě vůbec použít, upravuje se celá technologie:
Bezfrézové sání (pouze vodní trysky): Mechanická rotující fréza se úplně odstraní. Bahno se rozmělní pouze tlakovým proudem vody, který munici neohrozí, a tekutá směs se pak nasává.
Bezpečnostní mříže (Sieve Screen) přímo na hlavici: Na vstupní otvor sací hubice se namontuje pevná mříž (např. s otvory jen 3–5 cm). Ta fyzicky zabrání tomu, aby bagr nasál jakýkoliv větší kus munice (granát, pumu). Větší předměty zůstanou ležet na dně a nasaje se jen čisté bahno a písek.
Dálkové ovládání bez posádky: Sací bagr na hladině bývá kompletně řízen na dálku z bezpečné vzdálenosti na břehu. Pokud by na dně k lokální explozi došlo, vyřadí to techniku, ale neohrozí to lidské životy.
I přes všechna tato opatření je však riziko stále tak vysoké, že pyrotechnici i vodohospodáři považují jakýkoliv zásah do dna Březové za extrémně nebezpečnou operaci.
Jaké konkrétní typy a druhy munice z roku 1945 se na dně přehrady Březová najdou nejčastěji?
Na dně přehrady Březová a v jejím bezprostředním okolí se nachází pestrá směs výzbroje, kterou u sebe měly ustupující německé jednotky Wehrmachtu, Waffen-SS i příslušníci Volkssturmu v květnu 1945. Protože šlo o pěchotu i motorizované kolony, typy munice odpovídají standardní výbavě německé armády z konce války:
1. Pěchotní střelivo (nejčastější nálezy)
Tvoří objemově největší část nálezů. Jde o celé bedny i sypané náboje:
Náboje 7,92 × 57 mm Mauser: Standardní střelivo do opakovaček Kar98k, lehkých a těžkých kulometů (MG 34, MG 42) a polooautomatických pušek (G43).
Náboje 9 × 19 mm Parabellum: Střelivo do pistolí (P08 Luger, Walther P38) a samopalů (MP 40).
Pásované střelivo: Pásy do kulometů naplněné náboji, často ještě uložené v plechových schránkách (Patronenkasten).
2. Ruční a vrhané granáty
Němečtí vojáci se před přechodem k Američanům masivně zbavovali výbušnin:
Stielhandgranate 24 / 39 ("šťouchouchy"): Klasické německé ruční granáty na dřevěné rukojeti.
Eihandgranate 39 ("vajíčka"): Menší oválné ruční granáty bez rukojeti.
Puškové granáty (Gewehrgranate): Mířená munice střílená ze speciálních nástavců na pušky Mauser.
3. Protitankové zbraně a munice
Karlovarsko bylo na konci války plné protitankových zbraní určených k obraně přístupových cest:
Panzerfaust (Pancéřová pěst): Jednorázové protitankové zbraně různého dosahu (Panzerfaust 30, 60 i 100). Hlavice obsahují kumulativní trhavinu, která je i po letech v bahně extrémně citlivá a nebezpečná.
Panzerschreck (RPzB 54): Reaktivní protitankové střely kalibru 88 mm.
4. Dělostřelecká a minometná munice
V hlubších částech nádrže a v původním korytě řeky Teplé skončila i těžší munice:
Minometné granáty kalibru 81 mm a 50 mm: Standardní munice do německých minometů (Granatwerfer). Minometné granáty mají jemné nárazové zapalovače na špičce, které v bahně snadno podléhají korozi.
Dělostřelecké granáty 75 mm a 105 mm: Munice do protitankových kanónů (Pak 40) a lehkých houfnic (leFH 18).
5. Letecká munice (mimořádné nálezy)
Kromě výzbroje ustupujících vojsk se v oblasti vyskytují i nevybuchlé letecké pumy (německé i spojenecké). Karlovy Vary a okolní železniční uzly (včetně tratě vedoucí kolem Březové) byly cílem spojeneckého bombardování v dubnu 1945. Pumy ráže 100 kg až 500 kg zabořené hluboko v bahně představují vůbec největší pyrotechnické riziko.
Proč je tato munice tak nebezpečná? Většina z ní byla do vody odhozena plně zajištěná i odjištěná. Chemické složení rozbušek (třaskaviny jako fulminát ortutnatý nebo azid olovnatý) se ve vlhkém prostředí bez přístupu vzduchu nerozkládá — naopak, korozí ocelových plášťů vznikají nestabilní chemické sloučeniny, které mohou vybuchnout i při pouhém otřesu nebo změně tlaku.
Vím, že v roce 1991, se tam našla i řízená střela sovětské výroby, kterou používali sovětské vrtulníky. Proč mohlo dojít k hození této střely do této přehrady?
Na počátku 90. let (konkrétně v letech 1990–1991) docházelo v Československu k nečemu, co historie do té doby nezažila: odsunu Střední skupiny sovětských vojsk.
Sovětská armáda u nás provozovala desítky základen, letišť a skladů munice. Když padl rozkaz k jejich definitivnímu odchodu, v sovětských posádkách zavládl obrovský chaos, spěch a snaha "uklidit" nepotřebný nebo evidencí neprošlý materiál.
Důvodů, proč se letecká či vrtulníková protitanková řízená střela (pravděpodobně typu Chalzan / Šturm nebo Falanga, používaná vrtulníky Mi-24 ze sovětských základen) ocitla na dně Březové, bylo hned několik:
1. Snaha vyhnout se kontrolám při odsunu
Sovětští důstojníci museli při odevzdávání základen a transportu munice zpět do SSSR vykazovat přesné inventární stavy. Pokud v evidenci vznikl přebytek (například neevidovaná munice ze cvičení) nebo naopak chyběly papíry k poškozenému kusu, nejjednodušším řešením pro velitele bylo zbavit se jí. Nechtěli riskovat vojenský soud nebo průtahy při nakládání do vlakových ešelonů.
2. Černý trh a nedokončený kšeft
V letech 1989–1991 kvetl mezi odcházejícími sovětskými vojáky a místními obyvateli či veksláky čilý směnný obchod. Sověti prodávali téměř cokoliv — od benzínu a uniform přes noční vidění až po zbraně a munici.
Pokud se plánovaný prodej obávané řízené střely zvrtl,
nebo pokud se kupující zalekl a z obchodu sešlo,
případně pokud hrozil zátah tehdejší Veřejné bezpečnosti / Policie,
nejrychlejší a nejbezpečnější způsob, jak se usvědčujícího důkazu zbavit, bylo hodit ho pod osamělým mostem nebo z břehu do hluboké vody přehrady.
3. Panika a zbavení se nebezpečného materiálu
Některé řízené střely obsahovaly vysoce reaktivní raketové palivo a akumulátory. Pokud byl daný kus poškozený, nestabilní nebo po datu expirace, sovětští pyrotechnici se nechtěli riskovat jeho transport po železnici přes půl Evropy. Neoficiální "likvidace" utopením v nejbližší hluboké nádrži byla pro ně nejrychlejším řešením bez papírování.
4. Blízkost vojenských prostorů a leteckých základen
V západních Čechách měla sovětská armáda silné zastoupení (např. v nedalekém Vojenském újezdu Hradiště / Doupov nebo na letištích). Karlovarsko bylo tranzitní trasou pro sovětské kolony směřující k železničním překladištím. Přehrada Březová, ležící přímo u hlavní cesty v lesnatém údolí, představovala ideální a nenápadné místo, kde šlo z korby náklaďáku nebo osobního auta v noci cokoli těžkého shodit do vody.
Nález sovětské řízené střely z 90. let tak na Březové vytvořil unikátní a nebezpečný památník: na stejném dně tam vedle sebe leží munice po nacistickém Wehrmachtu z roku 1945 a sovětská raketová výzbroj z doby pádu železné opony.
Může tato munice ohrožovat, v případě odbahnění, i hráz přehrady a co by při poškození hráze mohlo hrozit?
Ano, v případě neopatrného odbahnění a výbuchu těžké munice by hráz přehrady Březová mohla být přímo ohrožena.
A právě to je jeden z hlavních důvodů, proč jsou jakékoliv neuvážené zásahy do dna nádrže považovány za nepřijatelné riziko.
1. Jak by munice mohla ohrozit samotnou hráz?
Přehrada Březová má klenbovou/tížnou zděnou konstrukci z žulového kamene a betonu. I když jde o velmi masivní stavbu, výbuch v těsné blízkosti tělesa hráze nebo jejích technologických částí představuje obrovské nebezpečí:
Tlaková vlna ve vodě (hydrodynamický ráz): Voda je prakticky nestlačitelná. Pokud pod vodou vybuchne těžká munice (například 100kg až 500kg letecká puma nebo velký dělostřelecký granát), tlaková vlna se vodním prostředím šíří mnohem účinněji než vzduchem. Výbuch v blízkosti paty hráze by mohl způsobit hluboké trhliny v nábřežním zdivu nebo narušit ukotvení hráze do skalního podloží.
Poškození spodních výpustí a uzávěrů: V nejnižší části přehrady u dna se nacházejí spodní výpusti, které slouží k regulaci hladiny a krizovému odpouštění vody. Pokud by výbuch zničil nebo zablokoval tyto ocelové uzávěry a potrubí, přehrada by ztratila možnost regulace přítoku a odtoku.
Narušení odběrné věže: Výbuch by mohl poškodit armaturní šachty a věžové objekty na dně, což by vedlo k nekontrolovanému úniku vody.
2. Co by hrozilo při poškození nebo provalení hráze?
Přehrada Březová byla v letech 1931–1936 postavena s jediným hlavním cílem: chránit Karlovy Vary před ničivými povodněmi na řece Teplé.
Pokud by došlo k vážnému poškození tělesa hráze nebo k jejímu částečnému provalení, následky pro údolí pod přehradou by byly katastrofální:
A. Ničivá povodňová vlna v úzkém údolí
Přehrada zadržuje miliony kubických metrů vody. Údolí řeky Teplé pod přehradou je velmi úzké a strmé (tzv. Březovské rokle). Pokud by se voda náhle uvolnila, úzkým korytem by se rychlostí desítek kilometrů v hodině prohnala masivní povodňová vlna. Jako první by byla zcela smetena obec Březová ležící přímo pod hrází.
B. Devastace historického a lázeňského centra Karlových Varů
Po průchodu roklí by vlna narazila přímo do srdce Karlových Varů, kde řeka Teplá protéká úzkým zastavěným korytem:
Zničení lázeňské zóny: Vlna by zatopila a těžce poškodila historické dominanty (Grandhotel Pupp, Městské divadlo, Vřídelní kolonádu, Tržní kolonádu, Mlýnskou kolonádu i hotel Thermal).
Destrukce mostů a infrastruktury: Síla vody nesoucí sutiny, stromy a vozidla by strhla většinu mostů přes Teplou a zničila komunikace, plynovody i elektrickou síť v celém údolí.
C. Ohrožení karlovarských termálních pramenů (Vřídla)
Unikátní systém karlovarských minerálních pramenů závisí na jemné hydrogeologické rovnováze podloží pod Vřídelní kolonádou. Náhlý erozní tlak obrovského množství vody a posuny hornin v korytě реки Teplé by mohly narušit výstupní cesty termální vody a nenávratně poškodit nebo odklonit pramen Vřídla.
D. Záplavy dále po proudu řeky Ohře
Soutok Teplé a Ohře se nachází přímo v Karlových Varech. Povodňová vlna by se vylila do koryta Ohře a následně ohrozila další městské části a obce po proudu Ohře směrem na Klášterec nad Ohří a Kadaň.
Shrnutí
Právě proto, že riziko poškození hráze nebo jejích regulačních prvků nese potenciál obrovské katastrofy pro celé Karlovarsko, uplatňují vodohospodáři a pyrotechnici na Březové maximální opatrnost. Dokud je munice bezpečně kryta sedimentem, nepředstavuje pro strukturální stabilitu přehrady žádné nebezpečí.